Na srdci mám toho hodně a nejen já. Vybrali mě proto, abych mluvila a tak tedy...
Jaro, období kdy se příroda začíná probouzet ze zimního spánku. Neznám mezi námi nikoho kdo by se na to netěšil. Jaro pro nás není jen probouzení, ale přináší i obavy. Děsíme se toho, kolik jich zase přibude. Obávanou je pro nás člověk. Není to však člověk bylinář, který nás sbírá proto, abychom jemu, nebo jiným pomohly ulevit od nemocí. Nejsou to ani ti, kteří nás trhají proto, aby se doma z naší krásy mohly těšit. Úhlavním nepřítelem je pro nás člověk zahradník.
Ono rozumějte není zahradník jako zahradník. Ve své podstatě koná mnoho zahradníků užitečnou věc. Obdělává půdu, stará se o stávající a dává život novému. Už ani nevíme kdy přesně nastal ten přelom, ale chemické postřiky proti plevelu, mšicím, padlí, slimákům, housenkách a nevím čemu ještě, vyvolaly v mnohých představu že bez nich to nejde. Což způsobilo že jsme vás začali dělit na dvě skupiny. Jedni, kteří zasahují do svých zahrad přírodní cestou, respektují nás i když usměrňují. Ti druzí, kteří ve snaze ochránit své zahrady hubí na nich život, ničí vše co jim není po chuti.
Co mě však trápí bytostně, jsou ty vaše trávníky. Nevím kdo přišel s tou domněnkou, že dokonalý a krásný trávník, je takový na kterém nerostu. Dokonce jsem nedávno zaslechla diskuzi na téma, jak mě vyhnat ze zahrady. Já pampeliška, přicházím k vám lidem tak blizoučko, že už to ani snad blíže nejde. Čistím těla od škodlivých látek, rozpouštím žlučníkové kaménky, pomůžu při dně, jsem dobrá na játra.
Víte, my rostliny máme to, co nazýváte šestým smyslem. Vycítíme kde nás potřebujete a tak přicházíme. Možná si teď říkáte že zbytečně riskujeme, když víme že na mnohých zahradách budeme hubeny. Ale to víte, to už je ta naše odvážná povaha.
Já vím, někdy to přeháníme a utlačujeme vaše výpěstky. A občas se chováme, jako když nám celá vaše zahrada patří. Pak se ty vaše kedlubny, jahody, okurky, skromně krčí pod našimi rameny. Omlouvám nás všechny, my to ale nemyslíme zle. Jen vám chceme být na blízku protože víme, že by jste nás mohly potřebovat.
Těšíme se na ten den, kdy nám na zahradách místo nenávistného pohledu věnujete úsměv a přestanete nás urážet.
Já, ani kopřiva, svízel, kokoška, jitrocel, sléz a nevyjmenuji je teď všechny, nejsme plevel, jsme léčivky!
Za nás všechny:
Pampeliška
