Sílu má, přesto člověk není. Statný je, přesto stožár není. Koňským kopytem se nazývá, přesto zvíře není.
Końské kopyto, sluneční klobouk, lopušnice. To jsou přezdívky kterými se častuje můj přítel Děvětsil lékařský.
Miluji na něm jeho čipernost a schopnost se probudit neskutečně rychle. Vzhlížím k němu a přemýšlím, jak to dělá, že jen co se probere ze zimního spánku, už vystrčí hlavu skrz zem a pak už jen majestátně stoupá vzhůru.
Obdivuji na něm jeho sílu a pevné držení těla . Na počátku jara se jeví pro svůj prostě zbarvený květ téměř nenápadným a později ho pro jeho mohutné rozměry snad nikdo nepřehlédne. Právem je obrem mezi námi, vždyť jeho léčivá síla je stejně taková, jak velký je on sám.
Děvětsil si vzal na svá bedra léčení zhoubných nádorů, puchýřů a vymknutí. Řekl si onehdy že si napíše na čelo obor svého působení. Prý tak lidé pochopí a dojde jim rychle, kde hledat pomoc při těchto problémech. Mrzí ho však, že mnoho z nich nepochopilo a pro jeho tolik odlišný květ od ostatních ho lidé nazývají ošklivým.
Pro mě si krásný Děvětsile a obdivuju tvoji sílu. Vždyť stačí vzít tvůj list, rozmačkat před tím však lépe omýt, aby se při mačkání uvolnily tvé léčivé síly a pak už jen příkládat na vředy, zduření, vymknutí, puchýře z bot.
Krása by se měla posuzovat podle duše. Nedbej na to že tak někteří neposuzují. Vzal jsi na sebe břímě léčit ty nejzávažnější nemoci jako jsou zhoubné nádory. Obdivuji tvoji odvahu jsi králem mezi námi.
Tvá kamarádka Pampeliška
Přiznávám není to zrovna nejzdařilejší fotka. Možná snad tak ale lépe ukazuje Devětsilovu nenápadnost. Tak schálně najdete ho?
